Historie Záříčí
V první obecní kronice, nazvané „Památní kniha Obce Zářičí“, označil
pisatel (Robert Eichter) za nejstarší dobu, kdy je zmiňován název
Zářičí, a to v souvislosti s klášterem Velehradským, začátek 12.
století. V roce 1107 byla ves Kromiežier přivtělena k biskupství
olomouckému, když je i se Zářičím zakoupil biskup Jan II. O sto let
později mělo Záříčí dva pány. Jednu polovici daroval český král Přemysl
Otakar II. klášteru cisterciáckému u Vizovic.
V roce 1421 zastavil
císař Zigmund tuto polovinu Záříčí Petrovi ze Sovince za 600 kop
českých grošů. Tyto statky pak často měnily své pány. Po bitvě
bělohorské 1621 byly všechny statky opět vráceny biskupství olomouckému
a tato polovina Záříčí byla v jeho držení až do 19. století. Druhou
část obce Záříčí prodal Zbyněk ze Záříčí Janu nazvanému Pomyn ze Záříčí
a přes další majitele se tato část obce spolu s Chropyní trvale spojily
s panstvím kroměřížským.
Z pozdějších dob – z roku 1681 se zachovala
obecní pečeť, na níž je vyryto uprostřed radlo a kolem nápis : „Obecny
peczet dedieny Zarzieczi 1681“.
Při listování kronikami obce se
velmi často setkáváme se zprávami o povodních. Jedna z prvních
zaznamenaných povodní je z roku 1579. Zatopeno bylo Záříčí i Chropyně.
Dne 4. srpna 1661 byla příčinou povodně průtrž mračen.Byla zničena celá
úroda obilí. V roce 1820 zavinily povodeň opět stálé deště. Po velkých
deštích v roce 1834 se protrhly hráze Bečvy u Henčlova, voda se valila
potokem Lukavec do Záříčí a nadělala zde obrovské škody.V roce 1870
protrhla Bečva břehy a zaplavila Záříčí. V kronikách se praví, že k
poslední povodni došlo v roce 1894. Tento záznam platil až do roku
1997, kdy jsme se stali svědky největší povodně dvacátého století.